Principy DNA testu otcovství


Co je vlastně výsledkem vyšetření?

V zásadě jsou u všech možných typů testů otcovství možné 2 typy výsledků:

  • 1. možnost: naprosto jistě se prokáže, že muž není otcem dítěte. Tento výsledek je naprosto nezpochybnitelný a otcovství je jednoznačně vyloučeno.
  • 2. možnost: muž je otcem dítěte s pravděpodobností překračující 99,99% (u tříčlenného testu otcovství), popř. překračující 99,8% (u dvoučlenného testu otcovství - ten je možný jen u anonymního testu).

Výsledná pravděpodobnost je ověřena výpočtem na základě výsledků testu. V jednotlivých případech bývá skutečná pravděpodobnost potvrzení otcovství ještě daleko vyšší. Tato pravděpodobnost vlastně vypovídá o pravděpodobnosti, s jakou se v populaci vyskytují muži se stejným nálezem polymorfních znaků DNA. S takovým výsledkem lze označit muže jako otce dítěte.

 

Jaký je princip DNA testů?

DNA testy jsou prováděny pomocí špičkových molekulárně genetických metod, které jsou uplatňovány i jinde v medicíně nebo v kriminalistice. V těchto vyšetřeních se zkoumá shoda v některých polymorfních znacích v sekvenci DNA u testovaných osob. Jako polymorfní znaky jsou využívány tzv. mikrosatelitové oblasti, které jsou vysoce polymorfní a zajišťují vysokou vypovídací hodnotu. Štětičky kartáčku, kterým byla setřena ústní sliznice, obsahují buňky, které se běžně u každého člověka uvolňují ze sliznice do slin. Z těchto štětiček (i když se na první pohled zdá, že jsou „čisté" a nic neobsahují) jsou v laboratoři uvolněny buňky a z nich je dále izolována DNA.

DNA (deoxyribonukleová kyselina) je jako nositelka dědičnosti pro každého jedince naprosto specifická a znaky, které obsahuje, se dědí z rodičů na děti. DNA se v dalším kroku použije v polymerázové řetězové reakci (PCR), po jejímž provedení je možné polymorfní úseky DNA porovnávat mezi sebou u dítěte a údajného otce. Při testech se zkoumá standardně 16 takovýchto polymorfních znaků, aby bylo dosaženo vysokého stupně spolehlivosti výsledku.

 

Kolik polymorfismů testujete a jakou vyhodnocovací metodou?

Jak již bylo uvedeno výše, standardně testujeme 16 vysoce polymorfních oblastí genomu. Po provedení multiplexní PCR probíhá v automatickém genetickém analyzátoru separace amplifikovaných alel na bázi kapilární elektroforézy. Na závěr je provedeno vyhodnocení velikosti alel. Této metodě se říká fragmentační analýza.

Na základě znalosti typu alel u vyšetřovaných osob je vyhodnoceno, kterou alelu dítě získalo od matky (u tříčlenného testu otcovství) a jestli druhá alela dítěte může pocházet od otce. U dvoučlenného testování se zkoumá, jestli se otec i dítě shodují alespoň v jedné alele. Pokud u všech vyšetřovaných polymorfismů ano, pak je mezi otcem a dítětem s vysokou pravděpodobností (vyšší než 99,8%) biologický vztah.

V některých případech (zvláště u znaleckého testování) v kombinaci otec-syn používáme pro upřesnění výsledku ještě dalších 16 Y-polymorfismů, tedy celkem 32 polymorfismů.

 

Některé firmy prohlašují, že testují mnohem více polymorfismů. Proč vy ne?

Pokud se jedná o stejný typ polymorfismů (STR), které používáme my a valná většina laboratoří ve světě, pak testovat více polymorfismů než zmíněných 16 nemá většinou žádný smysl. Každý z STR polymorfismů je totiž vysoce polymorfní a poskytuje 10 i více variant možných výsledků.

Testování více STR polymorfismy by neposkytlo spolehlivější výsledek. Použití vyššího množství polymorfismů má smysl jen ve velmi speciálních případech, jako je testování otcovství za nepřítomnosti vzorku otce (jen pomocí příbuzných). To je možné provést jen jako znalecký posudek pro soud.

Pak existují ještě jiné polymorfismy, které bývají používány k testům otcovství jen velmi okrajově, protože jsou „málo polymorfní". U každého takového polymorfismu existuje jen dvojí možný výsledek - zjednodušeně 0 nebo 1. Z toho důvodu je nutné použít pro dosažení podobně spolehlivého výsledku takovýchto polymorfismů mnohonásobně více než STR polymorfismů. Je to v tom případě nutnost a ne výhoda, jak to některé firmy prezentují.

 

Jak starému dítěti mohu odebrat vzorek?

Na věku dítěte nezáleží, způsob odběru stěrovým kartáčkem v dutině ústní je velmi jemný. Přesto je potřeba dbát u velmi malých dětí zvýšené opatrnosti.

 

Moje lékařka mě informovala, že k vyšetření otcovství je nutné, aby dítě mělo nejméně jeden rok, zatímco vy uvádíte, že je lze provést kdykoliv. Také pochybovala o tom, že se vyšetření neprovádí z krve, ale ze slin.

Vaše lékařka má velmi zastaralé informace. Před cca 20 lety se skutečně provádělo vyšetření otcovství pomocí imunohematologického vyšetření krve a dítě mělo být skutečně staré nejméně jeden rok. Molekulárně genetické metody tyto požadavky nemají a dítě se může testovat ihned po narození.

Vyšetření neprovádíme ze slin (i když by to bylo také možné), ale ze stěru sliznice dutiny ústní.

 

Je možné udělat test DNA z krevní skupiny?

Takto položená otázka není správně. Pomocí krevních skupin jde udělat test otcovství, ale není to DNA test. A test DNA se neprovádí pomocí krevních skupin. Krevní skupiny se pro testování otcovství používaly ještě v 80. letech. Bylo jimi možno otcovství v některých případech vyloučit, ale nebylo je možno potvrdit, jen nevyloučit. Krevní skupiny byly opuštěny pro testování otcovství ve prospěch jiné metody - testování pomocí tzv. izoenzymů, které však měly podobné neduhy jako krevní skupiny. Od 90. let nastoupily genetické DNA metody. Dnes se už jiné metody v ČR pro testy otcovství nepoužívají.

 

 

Jaká je spolehlivost testu DNA?

Viz jinde.

 

<< zpět